Noc jsem strávil na parkovišti (nejen) pro obytňáky asi 5km od centra města Sandader. Proč Santander? Bylo to po cestě a ten název zní familiarně. Možná proto, že znám Santader banku, která zde byla kdysi založena a pak expandovala do dalších zemí. Kromě toho je to hlavní město regionu Cantabria. U oceánu, zaparkovaný mezi ostatními obytňáky, jsem se cítil zatím asi nejlíp venku. Nikdo si nikoho nevšímá, každý se jede to svoje, zároveň se člověk cítí “mezi svými”. No nevypadá ta moje octávka jako obytný koráb? Vypadá! To je ale tím, že jsem ji fotil na širokoúhlý objektiv a stojím zkraje snímku :). Každopádně, mezi svými jsem sice byl, ale co se zatím jeví jako nehorší na spaní v autě, jsou komáři. Nevím, jestli si je vezu ze Švýcarska, tam to začalo, ale každou noc zažívám peklo. A najít ten superinteligentní hmyz mezi tím vším harampádím, které si vezu, je nadlidský úkol. Vzdávám to a trpím. Další překážkou plnohodnotného spánku byli mlaďasové, kteří si půjčili obrovský, skvěle vybavený obytňák s barem, nechali rozsvícená světla, zapnutý motor (pivka se musí nějak chladit) a party mohla začít. Proč ne? Vlastně taky roadtgrip. Nakonec to ale nebylo tak zlé, stačilo zacouvat pár desítek metrů dál, kde byl už relativní klid. A za ranní probuzení na břehu Atlantiku vedle pasoucích se mustangů stálo za to. Ráno jsme vyběhl na pláž, vzal kolo a jel do centra města. Opět, už tradičně, se dostavili drobné zážitky, které na tomhle způsobu cestování miluju. Zrovna se připravoval cyklistický závod, kluci jeli časovku jednotlivců. Ráno jsem si proto na Bromptnu (snad) jako první projel startem a když jsem se vracel, zrovna přijížděli první závodníci do cíle. Vtipné bylo, že když jsem funěl po chodníku do kopce směrem k cíli, ukazovali na mě místní dědulové palec nahoru (jel jsem co jsem mohl) a jeden mě dokonce zastavil, obdivoval kolo a ptal se, zda je elektrické :D. A následně jsem si mohl po dohodě s kameramanem postavit k cílové rovince udělat pár fotek borců finišujících závod. Tomu se říká, být v pravý čas na pravém místě. Jinak pár bizarností. První je obrovské ošklivé monstrum na okraji města. Něco jako Kongresový palác, jen o mnoho strašidelnější. Ne vždy se architektura povede citlivě napojit na jinak hezkou ostatní zástavbu. A pak skleněné skulptury, které z dálky vypadají jako bonbón, z blízka člověk pozná “selku v kroji”, ale jinak je to nehezký kus masivního skla, vážíci 10 tun. Miliony barevných cvrnkacích kuliček by udělaly víc užitku :). Nee, nikomu to neberu, každý máme jiný vkus.
Na co zajímavého jsem natrefil v Oviedo? Bezesporu právě probíhající fesival, kdy muzikanti oblečení do místních dobových krojů kráčí městem, hrají na dudy, žestě a velký buben, tančí se a všude vládne dobrá nálada. Asi 30 minut jsem je na kole následoval a moc si užil tu hudbu. Jinak na jedné fotce je dobře vyvedená mosazná mušle vsazená do chodníku. Těch je všude víc a víc. Pokud to náhodou nevíte, je to poutnická Svatojakubská mušle, která svými “paprsky” ukazuje cestu do známého Santiago de Compostela. Podobných mušlí najdete tisíce po celé Evropě, jedna je dokonce u Chrámu sv. Víta. Do už je hezká štreka pěšky, co říkáte?
