Začalo to na policejní stanici… Ne, tohle není to copy/paste chyba z předchozího dne jak si myslíte. A ani si nedělám srandu. Ale hezky popořadě. Do Porta jsem dorazil v pozdních odpoledních hodinách přechozího dne, ubytoval jsem se téměř v centru ve skvělém hostelu “Urban Garden Porto Central Hostel” (ano, taky ho vlastním – je to podobné, jako když jeden pán vlastní Trump Hotel :)). Vše probíhalo nad očekávání hladce. Parádní čisté ubytování se zahradou a barem, super personál, snídaně v ceně, parking v přilehlé ulici… Hodil jsem batoh na postel a vyrazil na průzkum. Moje 16″ kola mě ve vezla do centra, k mostu Dom Luís. To je dle mého nejznámější dominanta města. Když jsem most přejížděl na kole, musel jsem si dát zatracený pozor, aby mi moje malá kolečka nezapadla do mezer mezi kolejemi a mostovkou. To bych měl hned z kola osmičku a bylo by po ježdění. Po mostě totiž jezdí soupravy metra trasy D a je docela zajímavé sledovat, jak se všichni mravenečci a soupravy metra, které se na mostě často v obou směrech míjí, na mostě porovnají. A do toho jsem se já ještě motal na kole (kol tam bylo naštěstí jen jedno = moje). Když jsem dorazil na druhou stranu řeky Douro, divil jsem jsem se, proč je celý kopec nad městem posetý minimálně tisícovkou lidí. Muzikanti, kteří tam hráli, byli sice dobří, ale zas tak skvělé to rozhodně nebylo. My máme v Praze o moc lepší kapelu 🙂 Za nedlouho mě důvod toho srocení davů došel. “Celé” město čekalo na západ slunce. A nebudete tomu věřit, po nějakém čase k tomu došlo! Po pravdě, nečekal jsem takový zážitek. Když slunce postupně mizelo mezi domy až z něj byl jediný paprsek dopadající na lodě projíždějíc po řece, lidi začali spontánně tleskat a bylo čemu. Skuteně nádherná podívaná. A jak by řekl klasik, přitom “taková blbost”, že? 🙂 Zapnul jsem čelovku, přidal červenou blikačku na batoh a vyrazil na další objížďku. Do hostelu jsem přijel už řádně za tmy. Večer ale ještě nekončil. Hostel má nádhernou zahrádku, kde se večer scházejí nomádi, mezi které už se pomalu taky řadím. Otevřel jsem si pivko a dal se do řeči s Jossem. Docela zajímavý týpek, s ještě zajímavějšími příběhy z Paříže. Večer tedy super. Ale zato následující ráno. Moc jsem se těšil, že objedu spodní část Porta podél řeky, ale když jsem vyndával kolo z auta, všiml jsem si vzadu rozbitého okýnka a okamžitě vytušil, že je po výletě :(. Naštěstí to (stále) vypadá, že se ni neztratilo a rozbité okénko bylo to nejmenší sklo, které na autě je. Mohlo to být daleho horší. Zašel jsem na recepci hostelu, kde byli velmi nápomocní. Zavolali hezky portugalsky na místní policejní stanici, tam jim řekli, že jestli nechci čekat celé dopoledne, ať se rovnou stavím i s autem. Prý takových případů mají každý den více. Seržant J. Ferreira byl sympaťák, pokecali jsem o surfování, o Praze a o tom, jak je to teď v Portu s přistěhovalci. V mezičase mi sepsali protokol pro pojišťovnu a bylo to vyřízené. A i když jsou portugalší policisté obrovští pohodáři, budu rád, když je do konce tripu už neuvidím. A ani žádné jiné příslušníky VB.
Když bylo vše na policii vyřízené, volal jsme na pojišťovnu. Nejprve na tu, kde jsem si dal super pojistku pro případ potíže kdekoli v Evropě. Pokrývala odtažení auta až domů. náhradní vozidlo, ubytování, odcizení zavazadel do 100k a další. Ale co myslíte, vztahovala se i na malé trojúhelníkové okénko? Uhodli jste! Klika byla, že jsem si u povinného, asi omylem, zaškrtl nejen pojištění předního skla, ale i skel ostatních. Pohodaaa. Společně s Jossem jsme profesionálně opravili díru ve voze (Joss se zapojil, neb se rozhodl, že se ke mně na pár dní přidá a musel si to trochu odmakat) a hurá směr Peniche – jedno za NEJ míst v PT pro začínajíc a mírně pokročilé surfaře. Ubytování byla na jisto, neb minulý rok jsem tu objevil úžasný stylový dům se zimní zahradou a bazénem v městečku Ferrel, kousek od nejlepších pláží Peniche. Překrásné a hlavně klidné místo. Až půjdu zase do práce, jednou si něco takového určitě chci koupit :). Odpoledne jsem dali s Jossem jen malý cyklovýlet – já na Bromptnu, on na rezavém kole, které si tu zdarma půjčil.
