Třetí den, po sladkém probuzení u fobalového hřiště, jsem vyzvedl Lipánka a oba jsme vyrazili na kole projet Luzern. Musím říct, že je to jedno z nejkrásnějších míst k žití, které jsem zatím měl možnost vidět. Nádherné křišťálově čisté jezero, nad ním se tyčí vrcholky hor, krásná architektura, jak historická tak moderní. A všude samozřejmě čisto, spoustu květin a švýcarských hodinek, čokolády a skládacích nožů :). A opět řidiči velmi ohleduplní k cyklistům. Asi poprvé jsem zažil, že cyklopruh “přejíždí z pruhu do pruhu”, vede klidně uprostřed silnice, kdy po levé jede trolejbus, po pravé pak sviští auta a motorky. Jediné, na co je potřeba dávat pozor a s Bromptonem {s 16″ koly obzvlášť), jsou koleje. Vyjížďka úžasná, luxusní výhledy, dortík a kafe skoro jak z cukrárny u Vocásků v Čelákovicích. Po projížďce a srdceryvném rozloučení s kámošem jsem škodůvku namířil směrem k Francii. Po cestě jsem ještě na chvíli vyskočil v Ženevě a udělal pár snímků, které jsou v druhé galerii. Blížil se ale déšť, takže to byla jen rychlovka, navíc, město toho kromě obřího vodotrysku Jet d’Eau moc nenabídlo. Možná to bylo tím počasím, možná jsem už spěchal do Francie. Chtěl jsem na kole Lyon a dostat se co nejblíž k Bordeaux. Bohužel, celou cestu lilo jako z konve, takže jsem jel co to dalo a chvíli před půlnocí dorazil na předměstí Bordeaux. Ale o tom až zítra.
