Začalo to na policejní stanici. Dopřál jsem si samostatný pokoj v hotýlku Brisa, kousek od oceánu a cykloztezek. Ale co ďábel nechtěl, hned po zaparkování v jedné z postranních ulic jsem na zemi našel peněženku. Patřila nějakému Italovi, byla naditá kreditkami, fotkami dětí, samozřejmě tu byla občanka. A taky kartička speciálních jednotek. Alespoň tak jsem si tu kartičku vysvětlil. Co teď? No, nejdřív se ubytuju a pak vyřeším peněženku. Stará paní na recepci byla moc milá, “skvěle” jsme pokecali, neb jsme si nerozuměli ani slovo. Pochopil jsem, že se ptá, kde je “maleta” a na otázku, zde chce moje ID, řekla jen “maňana” :). Ubytko parádní, pro mě až moc velký luxus. Ale nevadí, jednou se to dá skousnout :). Začal jsem řešit peněženku. GPT říkala nekontaktovat přímo italskou ambasádu, ale vyřešit nález s místními orgány. Zkusil jsem tedy zavolat na policii. Nooo, zkuste se proklestit přes tónovou volbu ve španělštině, když umíte jen slovo “maňaaaana”. Bez šance. Google mapy ukázaly, že nejbližší služebna je asi 2km daleko, takže cíl prvního výjezdu po městě byl naplánován tak nějak sám od sebe. Vrata do policejní pevnosti byla otevřená, na recepci nikdo, tak jsem na kole rychle pronikl až za všechny obranné linie. Vtipné bylo, že policajta jsem ve městě neviděl ani jednou, ale služebna jich byla plná k prasknutí. Viděl jsem jich tak 6, koukali a z oken a evidentně se chystali střílet na muže s koženou brašnou :). Bylo to naštěstí rychlé. Čekal jsem, že budu muset vyplňovat tuny lejster – kde byl nález učiněn, přivést minimálně 3 svědky a vše podepsat krví. Ve Španělsku ale akorát řekli, pohoda, díky kámo, my se o to postaráme “Adios”. Ani nechtěli vědět, kdo jsem. A co zajímavého ve městě? Nejkrásnějším místem je asi ikonická Herkulova věž, super je San Pedro Park.
Santiago byla tak trošku povinná zastávka, přestože jsem tam už kdysi byl na kole. Připadal jsem si trochu nepatřičně, když jsem viděl ty davy lidí s batohy a holemi, někteří s mnoho stovkami kilometrů v nohách. A pan Urbitch si přijede do centra autem, sestaví kolo, udělá 5 fotek, aby zase za chvíli mohl jet dál. Nejdojemnější chvíli jsem zažil na cestě, která ústí přímo na hlavní náměstí. Zde je meta Santiago de Compostela 0 km. A asi si dovedete představit, co to s některými lidmi udělá, když po mnoha dnech, někteří dokonce měsících, dorazí do cíle. Hodně dojemné. I pro pasivního automobilistu z Čelákovic, který tomu všemu jen přihlíží.
