Dnes se toho vlastně moc nestalo. Zkrátka jsem celý den zůstal v Arrifaně. Její pláž (Praia da Arrifana) leží v západní části oblasti Algarve je známá svým výrazným půlkruhovým zálivem lemovaným vysokými, tmavými útesy a ikonickým skalním útvarem Pedra da Agulha. Cesta dolů na pláž je strmá, takže cesta k vlnám se surfem v ruce, zvlášt s tím větším, docela bolí. Možná víc, než dostat se pak přes příboj na lineup :). Každopádně, dnes kolem poledního jsem surfoval jak o závod. S novým surfem si už docela rozumím, měl jsem asi nejdelší jízdu v životě a pak ještě další dvě velmi slušná svezení. A téměř taky nepříjemnou kolizi. I když se snažím být maximálně ohleduplný, občas není jasné, který surfař má přednost. Obecně platí, že kdo jede má přednost. Když se dva či více surfařů teprve chystají vlnu chytit, přednost má ten blíž k jejímu vrcholu. Vše je ale pro mě stále občas dost nepřehledné a rychlé. Primárně se soustředím, abych vlnu chytil a kontroluji si cestu před sebou. Dnes se ale stalo, že když už jsem vlnu měl a chystal se na popup, vedle mě, resp. min. 2 metry nade mnou už na mě křičel jiný surfař. Ten se ve zlomku vteřiny pak pár centimetrů ode mě přeřítil neuvěřitelnou rychlosti. Stačil jsem se jen skulit z prkna přímo do lámající se vlny. No a pak nastane “pračka”, člověk vůbec netuší, kde je dole, kde je nahoře, jeho surf kamsi letí. Naštěstí je prkno přivázané a leash je pevný a pružný, takže škubnutí za přivázanou nohu není nijak brutální. A pořád lepší být pod vodou, než si nechat rozpárat záda karbonovou ploutví :). Každopádně dobrá zkušenost. Odpoledne jsem se šel projít. Přidávám pár fotek na pláž v Arrifaně focené shora z útesů, 2 moderní funckionalistické vily za pár desítek mega (dříve jsem tuto architekturu moc rád neměl, ale teď ji žeru) a večerní beerpong. Můj tým vyhrál, já jsem pak ale pak po pivu špatně spal. Byť jsme vyhráli, pár piv jsme stejně museli zvládnout.
